Dědovo Enduro 2016

Nápad uspořádat ilegal enduro závody u mě na chalupě jsem dostal někdy začátkem léta. Když už mám to endůro, chtělo by to i závody, že jo? 

Hledám tedy v lese místa, kudy by mohly vést jednotlivé dráhy RZ. Když už mám dráhy jakž takž vymyšlené, zakládám událost na fejsíčku a začínám s … prokrastinací. Závody jsou přece až v říjnu, tak to mám času dost.

V půlce srpna začínám s vytyčováním první dráhy a moc od ruky to teda nejde. Co už, říkám si. Další dráha už půjde určitě lépe. Jenže ani to se neděje a začínám trochu propadat panice. Navíc mám čas pouze o víkendech a ani ty nejsou všechny volné. A abych toho neměl málo, pořádám ještě jedny závody v Brně. Tam naštěstí ladím tratě za jedno odpoledne před závody.  No to bude ještě sranda. S blížícím se termínem závodů stresíku přibývá. Ale já se nevzdávám. Poslední víkend před závodem jsem oba dny v lese a mákám co to jde. To by člověk neřekl, kolik práce dá vyhrabat a vyznačit 4 RZ. Nakonec se mi to plus mínus daří nachystat a v neděli večer odjíždím domů.

V pondělí dopoledne mi to ovšem nedá a hlásím si na středu dovolenou, abych ještě doladil potřebné věci. Takže ve středu další den v lese. Ale má to něco do sebe a aspoň si pěkně vyčistím hlavu od práce. V pátek mám také dovolenou a s Aldou probíháme první a druhou RZ, abychom je vyhrabali a lépe vyznačili. Třetí a čtvrtou RZ se rozhodujeme pouze projet, protože ty jsem nachystal ve středu. Při následném projíždění všech RZ ještě zjišťujeme nedostatky ve značení drah a snažíme se to vyladit ještě lépe. Jak se později ukázalo, ani to nestačilo a někteří bloudili.

V pátek odpoledne přijíždí ženská část organizačního týmu a začínají vařit na guláš po sobotních závodech. Osmažit přes dvě kila se ukazuje jako pořádný problém a holky ji smaží přes půl hodiny! Ale nakonec se jim to daří a guláš je výborný. Navečer začínají přijíždět první závodníci a roztáčíme bečku, abychom mohli naladit formu na sobotní závod.

Formu ladíme opravdu důkladně, protože si to hodně lidí nepomatuje. Shodou okolností ladí formu i někteří v sobotu dorazivší závodníci, takže je na tom spousta kluků podobně. Já jsem rád, že nemusím závodit a kluky budu pouze startovat. Pajda naladil formu tak dobře, že někde ztratil klíče od auta a nemůže se do něj ráno dostat. Po 20 minutách neúspěšných pokusů auto nakonec otevírá provázkem a můžeme se začít chystat k odjezdu.

Závod se jede na oči a tak kluci neví, do čeho jdou. Což je možná dobře, protože by jinak nepřijeli  Na startu 1.RZ dostihlo páteční ladění formy některé z účastníků a velmi důkladně znepříjemňují právě startujícím závodníkům čekání na odjezd. Padají opravdu vydařené hlášky, např.: „ty vole, to je smrad, že by se snad dal i vyfotit!“ Tato situace se opakuje i na startu druhé RZ s začínám litovat, že jsem chtěl startéra dělat. Po druhé RZ si spousta lidí stěžuje, že bloudila. Beru si z jejich rad poučení. Trojka a čtyřka už jsou ale snad vyznačeny lépe, protože tolik jezdců nebloudí. Protože je nás málo, startujeme po minutě a i tak se někteří jezdci předjíždí, případně dojíždí těsně za sebou. Z průběhu samotných jízd toho moc neřeknu, protože jsem pouze startoval. Po dojezdu do cíle čtyřky ale ze všech září spíše nadšení a pomalu se přesouváme zpět na chalupu. Každá z etap byla trochu rozdílná a snad se všechny líbily.

Na chalupě začínáme ohřívat guláš a holky ho ještě ladí k lepšímu výsledku. Po jídle se opět roztáčí bečka a zjišťujeme, že to bude málo! Protože jsem nepil, sedáme s Aldou do auta a jedu pro 40 lahváčů. Měl jsem jich spíš vzít 100, protože takový lití piv už jsem dlouho nezažil. Párty je veliká a končíme někdy kolem 3 ráno. V neděli ráno to vypadá jak na srazu zombíků, ale nakonec se všichni dávají dohromady, upravuje se pajdovo auto, aby mohl odjet a všichni odjíždějí spokojeně domů.

Jak jsem byl před začátkem víkendu rozpačitý, jestli to dobře dopadne a bude to dávat aspoň trochu smysl, tak teď už mám jasno. Za rok znovu! 

FOTKY A VIDEA ZDE !!
A další FOTA